Soupisky mužstev

ÚDA Praha

	#	Post	Hráč	Góly	Min.	ŽK	ČK
		B	Pavlis Václav		90
		O	Ječný Jiří		90
		O	Novák Ladislav		90
		O	Šafránek František		90
		Z	Trnka Jiří		90
		Z	Urban Ivo		90
		Ú	Hlaváček Ladislav		90
		Ú	Hemele Ota		64
		Ú	Borovička Jaroslav		90
		Ú	Přáda Ladislav		90
		Ú	Dobay Karol		90
		Z	Masopust Josef		26

TJ Spartak Praha Stalingrad 

	#	Post	Hráč	Góly	Min.	ŽK	ČK
		B	Hanáček Karel		90
		O	Rubáš Jiří		90
		O	Jíra Václav		90
		O	Kalous Jan		90
		Z	Valenta Jindřich		90
		Z	Trnka Karel		90
		Ú	Bílek Oldřich		90
		Ú	Novák Karel		90
		Ú	Král Josef		90
		Ú	Müller Ladislav		90
		Ú	Kaura Karel		90

• Reportáž

• Úspěšný postup mužstva Spartaku Praha Stalingrad v posledních utkáních na jeho cestě za udržením se v přeboru republiky byl zastaven v neděli odpoledne v Praze na Strahově. Byl zastaven celkem velmi lehce mužstvem Ústředního domu armády a dokonce lze říci, že Stalingradští mohou být se získaným jedním bodem za hru, kterou předvedli, spokojeni. Vždyť jejich nedělní výkon byl jedním z nejslabších v poslední době. Dokonce v závěru střetnutí byly chvíle, ve kterých se zdálo, že hráči Spartaku sami hru zdržují, aby udrželi nerozhodný výsledek, a tím získali jen jeden ze dvou bodů, kterých tolik potřebují ke své záchraně v soutěži. Tím, že získali jen nerozhodný výsledek nelze mluvit o jejich úspěchu.

  Stalingradští měli v nedělním střetnutí vlastně štěstí, že jejich soupeř nehrál zdaleka ve své nejlepší formě. Jinak by jistě dva body zůstaly na Strahově. Vojáci již sami zřejmě nevěřili v theoretickou možnost získání titulu přeborníka v letošní soutěži, a tak pod nepsaným heslem "nemůžeme nic získat ani ztratit" - nedali do boje zdaleka nejen své umění, které je jistě větší, než v neděli ukázali, ale ani potřebnou bojovnost a nadšení. Tedy ty prvky, které tak často rozhodují o vítězství v zápasech vyrovnaných soupeřů.

  Mužstvo Stalingradu celkem tyto bojovné vlastnosti mělo. Zvláště zadní řady, v čele s dr. Jírou, Kalousem a Rubášem a i krajními záložníky Trnkou a Valentou, zahrály na těžkém a kluzkém terénu velmi obětavě. Ale co to bylo všechno platné, když útočná řada Stalingradu hrála tentokrát úlohu velmi trapnou. Nedařilo se jí ani v poli, ani před brankou soupeře, kam se konečně dostávala stejně velmi zřídka. Chyběl zde zraněný Tomáš, který by dovedl míč rozehrát. Velkou chybou také bylo, že Král ve středu útoku hrál vlastně značně staženou spojku, a tak se útok Stalingradu celý zápas snažil jen o čtyřech hráčích ohrozit branku soupeře, místo aby se hrálo "vše na útok" než obranný systém. Škoda, že řada hráčů Stalingradu, jako nejlepší pracovníci svého závodu, přihlížela nedávno v Budapešti mezistátnímu utkání Maďarsko-Československo, a tak se přesvědčila o neplodnosti našeho obranného systému. U vědomí velké odpovědnosti za výsledek, hrála většina hráčů Spartaku velmi nervosně, což se projevilo zejména ve špatných přihrávkách a ukvapenosti.

  A tak s výjimkou několika dobrých chvilek, kdy se přece jen Stalingradským podařila pěkná akce, ovšem bez důrazného zakončení tvrdou střelou, měli více ze hry vojáci. Daleko lépe se jim dařila hra v poli, kde často šel míč opravdu s nohy na nohu. Dokonce si dovedli vojáci vypracovat i pěkné střelecké příležitosti. Ale nezapřeli, že střelba je "Achillovou patou" celé naší kopané, a tak až na jednu pohotovou střelu Hemeleho z počátku utkání, která také znamenala vedoucí branku ÚDA, zahodili co se dalo.

  Dá se tedy říci, že utkání bylo pro přítomných 12 000 diváků celkem zklamáním, neboť svou úrovní neuspokojilo.

  V mužstvu Stalingradu obranné řady zahrály dobře. V útoku Novák, který byl v minulých zápasech hodně užitečným hráčem byl tentokrát svým jmenovcem z mužstva ÚDA dobře střežen, k ráně se nedostal. Ani ostatním hráčům v útoku se hra nedařila. Hanáček v brance neměl mnoho příležitostí k zásahu a na obdržené brance nemá viny.

  Také obrana mužstva ÚDA zahrála dobře. Byla rychlá, tvrdá a řízná, a jejich zákroky na měkké útočníky Stalingradu platily. I záloha vojáků zahrála spolehlivě, někdy však mezi ní a útokem byla velká mezera. Útok hrál velmi rozháraně a neuceleně. Útočný kvintet vojáků tvořilo tentokrát pět jednotlivců, z nichž zejména Přáda a Borovička hráli často "na vlastní pěst", dlouho drželi míč a zapomínali na svá rychlá křídla Hlaváčka a Dobaye. Přitom ovšem nutno vyzvednout technické přednosti Přády a naopak Dobayovy zbytečné přihrávky zpět místo účelnějšího centrování.

  Vedení se ujalo mužstvo ÚDA v 8. minutě brankou Hemeleho, v 11. minutě Müller z Rubášova úniku vyrovnal. Poměr rohů byl 7:6 pro Spartak. Rozhodoval Bartečko, na postranních čarách Hejduk a Bíža.

  československý sport / 9.11.1954