Mezi Vladimírem Kosem a Bohemkou to byla ve zvláštním období šakalích let vášnivá aféra, která po krásném období neskončila zrovna šťastně. Tvořivý záložník působil ve Vršovicích v době, kdy klub musel zapírat svoje tradiční jméno. V týmu plném zasloužilých sparťanů a slávistů proháněl špičku ligy, začínal ve Spartaku Praha Stalingrad a z ČKD Praha odcházel v bouřlivé atmosféře, která zanechala hořkost v srdcích fanoušků i v něm samotném.
Chile 1962, Tokio 1964. Na dvou stříbrných turnajích československého fotbalu měl Vladimír Kos blízko na hřiště, nakonec se na něj ale ani jednou nedostal. Na mundial do Chile odjel se zpožděním jako náhradník, místo něj hráli Masopust a Pluskal. O olympiádu v Tokiu pak přišel kvůli rozjitřenému konci v Ďolíčku a trestné pauze před odchodem na Letnou.
V květnu 1962, těsně před odjezdem výpravy do Chile, jste figuroval v užší nominaci reprezentačního týmu, který odjel na závěrečné přípravné zápasy do Itálie. Co se dělo dál?
"Já jsem jel normálně s výpravou do Itálie. V Itálii jsme hráli dva zápasy a ty zápasy klukům nevyšly. Tak hledali někoho, kdo to nějak posílí. Ale nikdy jsme nevěřili, že to bude Kvašňák, protože ten byl po těžké operaci menisku. Říkali, že musí jet domů jeden Čech. Já jsem spal na pokoji s Honzou Lálou a říkal jsem mu: Honzo, já cítím za krkem, že nakonec pojedu domů já. Taky se to tak stalo."
Andrej Kvašňák byl nakonec dodatečně nominován, co se dělo s vámi?
"Kvašňák tam přijel a začal kopat. V Itálii se se mnou národní mužstvo přišlo rozloučit, seděli jsme v baru, kde se se mnou důstojně rozloučili… Poslali mě domů letadlem, to zařizoval Vašek Jíra. Skončil jsem doma a trenér Bohemky Rubáš mně volal: Jedeš s náma do Itálie! Takže já jsem vůbec nemusel z Itálie letět domů. V Itálii jsme odehráli zápas, jenže pak se mnou přestali mluvit spoluhráči."
Co se stalo?
"Já jim dělal kapitána a oni se mnou nemluvili. Šli jsme do kina a doktor Gottlieb mně říkal: Pane Kos, až přijdeme do toho kina, tak si sedněte vedle mě, já vám potřebuju něco říct. Tak jsem se za něj přitulil a on mi říká: Představ si, že přišel telegram z Prahy, že máš letět do Chile. Kluci mají strach, že bys to vypustil, že by museli hrát bez tebe."
Co bylo dál?
"Kluci se se mnou šli rozloučit, letěl jsem zpátky do Prahy. Telefon, se Schmuckerem a Bombou jsme nasedli do letadla do Chile. Bylo to krásné. Nějaká stewardka nám ale řekla, že zrovna tenhle typ letadla někde spadnul. Trošku jsme se zasmáli, ale měli jsme trošku staženo… V Chile byla furt ta otázka Češi – Slováci. Nakonec jsem to odnesl já, že jsem tam nehrál."
Pojďme k vaší éře v Bohemce, na co nejraději vzpomínáte?
"Mně se vybavuje, že tam byla vynikající parta lidi, kteří ten fotbal hráli. Takoví hráči, jako byli Menclík, Fišer, Hubálek, Fiktus... Sice jsme se v některých letech zachraňovali, ale nakonec to vždycky dopadlo dobře. Takže s Bohemkou jsem z ligy nesestoupil."
Bohemka tehdy hrála ligu v kuse sedm sezon a proháněla i špičku ligy, v čem bylo kouzlo toho týmu?
"Hráli jsme skvělý fotbal, protože jsme přešli na systém 4 – 2 – 4. Já jsem hrál staženého útočníka, Král se stáhnul do halvu. Tihle staří fotbalisti byli vynikající hráči, do party i do mužstva."
Jak vzpomínáte na tehdejší Ďolíček, v němž ještě chyběla dnešní dominantní hlavní tribuna?
"Já ho mám v očích, nezdá se mi, že by se moc rapidně změnil, až na ty tribuny. Bohemka byla vynikající mužstvo, bylo to tam fajn. Ale vyčítali mi, že jsem jednou řekl, že jsem musel v Bohemce trénovat v jednom dresu celý týden. To byla pravda. Když jsem přišel do Sparty, měli jsme dopoledne čisté prádlo, odpoledne čisté prádlo."
To byl jeden z důvodů, proč jste se v roce 1963 rozhodl přestoupit do Sparty?
"Říkal jsem si: Už seš starej, fotbalem žádné peníze nevyděláš, tak ať se máš dobře. Byla léta, kdy jsem ještě hrál hokej za LTC. Jezdil jsem ve čtyři hodiny ráno na jediný zimní stadion, co tady v Praze byl. Pak jsem šel do práce, do ČKD."
Co jste dělal?
"V ČKD jsem dělal jeřábového technika, ale s velikánkou zodpovědností. Tam, když se něco uvolnilo a na někoho to spadlo, tak to se mnou bylo špatný. Naštěstí se to nestalo. Rozhodoval jsem se, jestli fotbal, nebo hokej. Nakonec jsem se rozhodl pro fotbal. Věnoval jsem tomu veškerý svůj čas. Jenže v Bohemce jsme měli dvacet hodin refundací za měsíc. Když jsme přijeli z Košic, z Trnavy, z Prešova, abychom mohli jít ráno do práce, někteří kluci vystupovali a šli rovnou do Kolbenky. Takže podmínky jsme měli hrozné. Sparta mi nabídla slušné podmínky a věřil jsem, že budu ve Spartě hrát. Věděl jsem, že to budu mít těžký. Mezitím tam přišel Kvašňák, s kterým jsem hrál v záložní řadě Dukly Pardubice a byli jsme hodnocení jako druhá nejlepší dvojice po Pluskalovi a Masopustovi."
Za co jste v Bohemce tehdy hráli?
"Za jeden vyhraný zápas sto osmdesát korun, za nerozhodný polovičku, za prohraný nic. Říkal jsem si, musím se aspoň trochu pozvednout. Koupil jsem si chatu a musel jsem si vzít půjčku. Tomu nikdo nevěřil, že si fotbalista musí brát půjčky."
A tak jste ohlásil přestup do Sparty, tedy tehdejšího Spartaku Sokolovo. Jenomže Bohemka, čili tehdejší ČKD Praha, vás nepustila. A tak jste musel přečkat tzv. karenční dobu, přišel jste o několik měsíců kariéry a v důsledku také o nominaci na olympiádu v Tokiu…
"Mám pocit, že to byla věc Jirky Müllera, který dělal předsedu partaje v Praze. Ten řekl, že mě nepustí nikam, ani do Sparty ne. Já jsem s nimi chtěl udělat dohodu, že když Bohemka sestoupí, zůstanu v Bohemce a nebudu hlásit přestup. My jsme nesestoupili. Nehrál jsem tři čtvrtě roku. Nevěděl jsem kvůli čemu. Dopadlo to dobře až tehdy, když jsem se rozzlobil, šel jsem na ČSTV a řekl jsem, že napíšu na FIFA, jak se zachází s hráči. Tak se lekli a konečně mě uvolnili."
