Dnes je tam parkoviště před supermarketem. Právě tady, jen pár metrů od dnešních Stínadel, ale kdysi procházela fotbalová historie. Na slavném teplickém stadionku U Drožďárny se v březnu 1968 zastavila, aby přivítala do velkého světa první ligy Antonína Panenku. Devatenáctiletý mladíček nastoupil na závěrečnou půlhodinu a přišlo mu to nekonečné.

Jeho čapímu běhu se nejdřív fanoušci smáli. Záložník Jiří Sloup si ale vršovický Ďolíček velmi rychle získal. Trenér Tomáš Pospíchal si pro svého bývalého svěřence osobně dojel do Plzně a vršovickému publiku představil berana, který dokázal znechutit fotbal mladému Marco van Bastenovi, také ale ohromil milánské San Siro a stal se jedním z hlavních hrdinů úžasného zelenobílého podzimu 1982.

Oblékal jsem zelenobílý dres od žáčků s výjimkou jednoho roku na vojně v Dukle 23 let a zažil jsem s Bohemkou dobré i zlé. Když bych měl dát dohromady "svou" sestavu klokanů, s nimiž jsem běhal po hřišti, byli by v ní zastoupeni plejeři zhruba tří hráčských generací. Asi tahle: A. Houška - Horák, Valent, Prokeš, Pohůněk - Kos, Jílek, Panenka - Š. Ivančík, Hubálek, Jarkovský. Za áčko jsem začal hrát tehdy v tom nervózním "záchranářském" jaru 1964 - to mě poslal trenér Rubáš poprvé na hřiště v Košicích na starém stadiónu VSS... a končil jsem v největší pohodě za Musila, kdy už vzniklo optimálně skloubené mužstvo s potřebnými typy hráčů, pevně usazené v nejvyšší soutěži, které se probojovalo do Poháru UEFA.

První polovina devadesátých let byla pro Bohemku obtížným časem, ale záložník Robert Neumann ve Vršovicích zažil spoustu krásných chvil. Hned v prvním ligovém zápase slavil záchranu, zahrál si s Vítězslavem Lavičkou, Janem Sanytrníkem nebo Karlem Jarolímem, trénovaly ho legendy jako Petr Packert či Jozef Adamec. A střílel góly. Jeden ještě ve federální lize, s jedenácti v samostatné české soutěži se dokonce dlouho držel na čele klubového žebříčku. Až po 8 letech ho dohnal Karol Kisel a sesadil ho až Lukáš Hartig v roce 2010. Dnes je Robert Neumann fotbalovým novinářem.

V Ďolíčku strávil jenom tři roky, ale už navždy bude jednou z největších legend Bohemians. V létě 1977 byl jeho přestup z Trnavy šokem pro strnulé prostředí československé ligy. Karol Dobiaš byl hráčem evropského formátu a jeho bývalý klub ho nechtěl pustit. Střelec jednoho ze zlatých gólů bělehradského finále ME 1976 ale potřeboval změnit prostředí a odchod si vynutil. V Ďolíčku se sešel s novým trenérem Tomášem Pospíchalem a týmem na vzestupu. Antonín Panenka mu uvolnil funkci kapitána a Dobiaš v Ďolíčku znovu získal radost z fotbalu.

Šestnáct gólů v mistrovské sezoně ve všech soutěžních zápasech, gól v zápase století proti Saint Étienne, penalta proti Servette, hattrick s Admirou a čtyři góly s Hradcem. Není to špatná bilance pro náhradníka. Útočník Miroslav Příložný prožil v Bohemce velké chvíle, ale také nepříjemné spory s trenérem Tomášem Pospíchalem. "Byl jsem šťastný, že jsem se vrátil do ligy. Věděl jsem o Milanovi Čermákovi, Mičincovi, Hruškovi. Určitě jsem nečekal, že budu hrát od začátku," vzpomíná Miroslav Příložný na své první týdny v Bohemce, kam přišel po druholigové sezoně v Mladé Boleslavi. "Nebyl jsem až takové jméno jako Peter Zelenský, který se mnou přišel. Říkal jsem si: Asi si to každý musí vybojovat. V přípravách jsem dával fakt nejvíc gólů a stejně jsem nehrál. Ty začátky, to jsem čekal. Nastupoval jsem na posledních dvacet, třicet minut. Přesto jsem góly dal. Noviny o mně začaly psát: Nejlepší střídající náhradník."

Kariéra Josefa Jindřiška v Bohemce dospěla do legendárních rozměrů. Šestatřicetiletý záložník nastoupil v zápase s Libercem ke svému 195. prvoligovému zápasu ve vršovickém klubu a v historickém pořadí zápasů v nejvyšší soutěži už se dostal do první desítky a stále se posunuje vpřed. V současnosti je devátý, když o jeden zářez přeskočil Přemysla Bičovského, kapitána mistrovské sezony 1982/1983.

Za šest let v Bohemce vstřelil 33 ligových gólů, vyšplhal se na patnácté místo historického žebříčku klubu a dodnes lituje svého předčasného odchodu. Impulzivní povaha pudila útočníka Jaroslava Němce ke zteči, zároveň mu ale významně komplikovala život. Kariéra skvělého pravého křídla s číslem 7 tak byla plná fantastických gólů i ostrých sporů.

Slavia mě do Vršovic vlastně "odložila". Býval jsem často zraněn, protože jako útočník jsem chodil hodně do soubojů a neuhýbal, dokonce se o mně říkalo, že kam šlápnu, tam deset let tráva neporoste. To víte, měl jsem čtyřiašedesát kilo, takže jsem to odnesl většinou já. Měl jsem potíže s meniskem, přestali mě stavět, a tak mě výboři sešívaných nejprve půjčili AFK, abych jim pomohl z potíží v asociační lize. Chytil jsem se, byla tam tenkrát dobrá parta a už jsem ve Vršovicích zůstal...

V roce 1976 přišel gólman Zdeněk Hruška do Bohemky a strávil v ní celých devět let, kdy byl nedílnou součástí největších úspěchů klubu, svými výkony si vysloužil i reprezentační dres. Následně na dva roky zamířil do Slavie, aby se oklikou přes Řecko vrátil zpět do Ďolíčku ještě na jednu sezonu. Prostředí Bohemky poznal i z druhé strany, na začátku nového tisíciletí se stal trenérem A týmu.

Šest let slavné zlaté éry strávil v Bohemians záložník Zdeněk Koukal. Zahrál si v záloze s Antonínem Panenkou, na jaře 1983 byl pevným článkem mistrovského týmu a k ligovému trumfu přispěl památným volejem v titulovém zápase se Žilinou. Zažil i pohárové tažení proti Ajaxu a Tottenhamu, vstřelil gól ve vítězném derby se Spartou a do Ďolíčku přivedl svého syna Zdeňka, naději začátku nového tisíciletí.

Mančaft na sestup z druhé ligy, psychická nepohoda, v takovém stavu našel slavný Chilan Josef Jelínek Bohemku po svém příchodu v polovině sezony 1971/1972. Situaci nakonec zachránili zkušení, ambiciózní hráči vlastními tréninkovými metodami inspirovanými třeba českým vizionářem Františkem Fadrhoncem, který kdysi v Nizozemsku prosadil myšlenku totálního fotbalu. I nového trenéra Musila si hráči našli nakonec sami. S ním se rok a půl poté do první ligy i vrátili.