Pavel Chaloupka je legendou Bohemians Praha, byl nejvýraznější osobou v období jejich největších úspěchů včetně mistrovského titulu v ročníku 1982/1983 a cesty do semifinále Poháru UEFA. Prosadil se ovšem i v reprezentaci, když se zúčastnil mistrovství světa 1982 ve Španělsku. Jak na svou kariéru a všechno, co ji provázalo, vzpomíná?

Bez pěti dnů celý rok trvala tahle hodně zvláštní sezona. Epidemie koronaviru paralyzovala celé Česko, fotbalová liga se po dvouměsíčním zmražení rozeběhla, ale nakonec se celá nedohrála. Na rozdíl od příběhu Bohemians. Skončilo trápení trenéra Haška a další návrat Luďka Klusáčka přinesl památnou jarní euforii, která málem vedla až do Evropy.

Přišla velká letní deprese. Hned, jak odezněla úleva ze šťastné záchrany, nálada fanoušků se propadla zřejmě nejhlouběji minimálně od odchodu Bohemky z Ďolíčku do Edenu. Příznivci dávali na fóru Virtuálního ďolíčku nebo na setkání DFB s vedením klubu výrazně najevo rozladění a obavy z dalšího vývoje. Trenér Hašek však měl vizi svého fotbalu, přivedl si pro ni hráče a nakonec z toho byla krásná sezona.

A zase na houpačce. Alespoň to tentokrát nešlo přes hranu první ligy, i když velkou část podzimu se Bohemka zdála jako tým na odstřel. Pivarníkův tým se ale chytil, a nakonec fanouškům udělal spoustu radosti. Bonusem navíc byla zdařilá výchova mladičkého útočníka Patrika Schicka.

Do žumpy už ne! Vysilující houpačky mezi první a druhou ligou měli fanoušci Bohemky dost. Tým Jozefa Webera ale zažíval po návratu mezi elitu složitou sezonu. Kouč to nakonec neustál a ligu zachránila až klidná síla jeho nástupce Luďka Klusáčka, který mužstvo rozhýbal k zázračné jízdě za záchranou.

Velká jízda znovuzrozené Bohemky se dostala na hranu. Druhá sezona v rozléhajícím se tichu Edenu byla černou můrou. Na hřišti se nadějný start proměnil v hrůznou sérii bez vítězství, která klub zase srazila do bahna druhé ligy. Tím nejkrutějším byla ale drtivá zpráva o tom, že velké srdce Lukáše Přibyla už nemohlo dál.

Rozervaná srdce měli fanoušci Bohemky. Někteří je zatvrdili a, za vědomí obchodní války o budoucnost Ďolíčku, odmítli vstoupit do betonového areálu sešívaného rivala. Další se skřípěním zubů chodili i do Edenu, protože nemohli opustit svůj tým. V surrealistické atmosféře vybojoval Hoftychův tým šesté místo v lize. „Pro Bohemku to bylo jak Liga mistrů,“ odtušil Radek Sňozík.

Tak mě napadlo, že by Bohemka měla vyznamenat muže, který měl hlavní zásluhu na tom, že fotbalové mužstvo kdysi odejelo na památný zájezd od Austrálie. Protože od té chvíle se objevil ve znaku klubu Klokan, zvíře velice atraktivní a sympatické. Představte si, jaká by to byla škoda, kdyby mužstvo tehdy hostovalo ve Finsku a přivezlo si odtud losa nebo polární lišku. Ani takový orangutan z Bornea nebo kojot z Ameriky by nebyli ideálním řešením. Klokan je zkrátka klokan a těžko objevíme zvíře, které bychom měli raději.

Chvilkovou naději střídají další nervy v boji o holý život. Bohemka se z téhle sinusoidy pořád nedokázala vymanit. Po pohodovém „špekáčkovém“ ročníku přišlo zoufalé trápení v sezoně, v níž se ráj Ďolíčku změnil v malé peklo. Úmorná série bez vítězství doma Klokany málem stála ligovou existenci. V poslední chvíli ji ale zachránily zlaté góly Pepy Jindřiška.

Zase to byly pořádné nervy, ještě že už jsme zvyklí… Nový trenér Miroslav Koubek dostal do vínku letní zemětřesení v kádru. A navzdory nadějným zábleskům musel na jaře uvolnit místo Martinu Haškovi. Cesta za záchranou drhla, ale nakonec se podařila. „Na klub se v posledních letech valí problémy zleva zprava. Konkurzy, stadion, tři Bohemky... Ale teď je to vyřešené, je tady prostor konečně v klidu pracovat a posouvat Bohemku tam, kam historicky patří,“ hodnotil Hašek

Zase to byly nervy, ale zdaleka ne na úplné hraně prvoligové existence. Úspěšný záchranář Luděk Klusáček uvolnil místo Romanu Pivarníkovi. Kádr zesílil o Jhona Mosqueru či Elvise Bratanoviče a tým po tradiční výsledkově houpačce končil sezonu na vítězné vlně. Osmé místo znamenalo teprve druhé umístění v první polovině tabulky od znovuzrození.

Pád do druhé ligy bolel, smutek ale pomohl fanouškům zahnat vytoužený návrat do milovaného Ďolíčku. Klub s majitelem stadionu v Edenu dohodl předčasný konec nájemní smlouvy, která měla původně trvat až do roku 2015, a vrátil se, kam patří. Trenér Jozef Weber postavil nové mužstvo, které hrálo útočný fotbal a na konci sezony bylo znovu prvoligové.

Narodil jsem se 2.12.1948 v Praze, skoro pod stromeček jako čtvrté dítě do rodiny Panenkových. A pozor - ve znamení střelce! Táta Bohumil Panenka, mimo jiné i trenér mládeže Bohemky, to měl se mnou asi pěkně vypočítaný. Maminka Antonie, po ní jsem dostal jméno Antonín a sourozenci Jaroslav (také trenér mládeže Bohemky), Jiří a sestra Bohumila, ta dostala jméno po tátovi. Tak to byla celá má rodina. Má pozdější rodina, manželka Vlasta a děti Tomáš a Martina, ty jsou další má radost i opora.

Návrat do první ligy znovu podnítil jiskřičky euforické nálady. Bohemka ale narážela na stále víc problémů. Na hřišti mužstvo statečně bojovalo o záchranu. Ale v zákulisí klub dusily finanční problémy, v přímé souvislosti se zdržením výplaty peněz za záložníka Jana Morávka. A budoucnost Ďolíčku se jevila stále temnější.