Jedeme na Letnou a je to tu zase. Sparťani nám připomínají domnělé křivdy minulosti. Můžou začít tituly z dvacátých let, o které přišli ztrátami ještě ve starém Ďolíčku. Můžou pokračovat osmiletou érou bez porážky na přelomu sedmdesátek a osmdesátek. Třinec, jak by mohli zapomenout! O Necidově loňském gólu radši nemluvit! My, klokani z Vršovic, přitom proti Spartě ale opravdu nic nemáme. A jako argument můžeme i po letech vytáhnout vyznání mistra Miloslava Švandrlíka, kterému před pár týdny obnovený Klokanklub popřál k nedožitým devadesátinám.

Na Prahu padal vlahý podvečer, když jsem na rozhraní Michle a Vršovic potkal Emila Moučka. Byl zasmušilý a jakoby ponořený do sebe. Přidružil jsem se k němu a srovnal s ním krok. Ani jsem se ho neptal, kam kráčí, poněvadž všechno bylo úplně jasné.

Světová móda bohatých snobů se v podstatě nemění. Muži, kteří nevědí, jak utratit peníze, se věnují lovu. Odjíždějí nejčastěji do Afriky, na slony, na lvy, na krokodýly nebo nosorožce. Po nějaké době se vracívají s trofejemi a nezapomenutelnými zážitky, kterými pak dlouhá léta nudí jakoukoli společnost. U nás je bohatých snobů pramálo, a proto se na lovy nejezdí. Zato stále více lidí chodí na klokany. Pochopitelně bez střelných zbraní.

"Kdybys mě miloval tak jako Bohemku!" vzdychala moje žena snažíc se o nešťastný kukuč. "Kdybys mi věnoval tolik pozornosti a lásky! Ale kdepak ty! Na prvním místě jsou u tebe Bohemians, pak dlouho nic, a potom teprve přijdu já! To už je zvrhlost, zvrácená vášeň a nevím co ještě! Měl by ses nechat vyšetřit u psychiatra, ty maniaku!"

Sympatie k sportovnímu klubu je cosi, co přímo volá po rozsáhlejší vědecké práci. Jak vzniká i jak se uchovává, je oblast velice široká a přitom zcela neprobádaná. Způsobů, kterými se člověk stává uvědomělým nebo dokonce skalním fandou, je zřejmě tolik, že je nelze - alespoň prozatím - patřičně registrovat, natož pak utřídit podle nějakých zákonitostí. Můj tatínek například fandil Spartě, protože Spartě fandil i jeho otec.

Tak mě napadlo, že by Bohemka měla vyznamenat muže, který měl hlavní zásluhu na tom, že fotbalové mužstvo kdysi odejelo na památný zájezd od Austrálie. Protože od té chvíle se objevil ve znaku klubu Klokan, zvíře velice atraktivní a sympatické. Představte si, jaká by to byla škoda, kdyby mužstvo tehdy hostovalo ve Finsku a přivezlo si odtud losa nebo polární lišku. Ani takový orangutan z Bornea nebo kojot z Ameriky by nebyli ideálním řešením. Klokan je zkrátka klokan a těžko objevíme zvíře, které bychom měli raději.