Fotbal ve Vršovicích se tedy rozběhl na plné obrátky. AFK Vršovice má nejen I. mužstvo, ale též je v roce 1906 ustanoveno mužstvo II. a III. Vůbec první známá sestava I. mužstva je: Kott – Valta, Kramr – Šídlo, Bulvas, Picka – Kytka, K. Počta, Honejsek, Bohata, Procházka. Hráči Honejsek a Bohata jsou považováni právě za zakladatele SK Kotva.
Zajímavostí z tohoto roku je také první dochovaný kázeňský přestupek, kdy byl z klubu vyloučen člen Míšek za hrubé poznámky při tréninku.
Se samotnými hráči souvisí i obstarávání hracího vybavení, což je v té době nemalý problém. Hráči si měli zakoupit sami dresy, ale s jednou podmínkou. Museli být v klubových barvách - tj. zelené a bílé! Z toho samozřejmě plyne skutečnost, že tyto barvy vyznávali hráči již před založením AFK. Je jisté, že AFK Vršovice zelenou a bílou přejal od SK Kotva, o čemž jednoznačně vypovídá dobový tisk z 15. 11. 1905: „…Kotva nelení, revanchuje se a Ota (nejspíše se jedná o hráče Bohatu) střílí 1. goal pro zelenobílé…“.2) Díky tomu víme, že zelená a bílá jako klubové barvy existovaly již před rokem 1905, tedy před založením AFK. Ale kdy a proč přesně vznikly se dosud neví.
Ale kdo byl jejich tvůrcem a kdy poprvé kluci od Botiče vyběhli v zelenobílém provedení na hřiště, je zatím věcí neznámou. Vedení AFK Vršovice již v roce 1906 bralo za samozřejmost zelenobílé provedení dresů. O tom svědčí i snímek z roku 1906 (viz foto). Tato fotografie je velmi cenná, poněvadž zachycuje prvé provedení klubových dresů. Je velmi zajímavé, že dresy jsou sešívané, tedy přesně takové, ve kterých hrála a hraje SK Slavia, budoucí vršovický soused, který v této době ještě působí na Letné. Na pozdějších fotografiích již není možné spatřit hráče v takovýchto dresech. Kombinace jsou různé. Nejznámějším provedením jsou nejspíše pruhované dresy, které se považují za tradiční.
Jeden z největších problémů nově založeného klubu je, že nevlastní domácí hřiště. Největší vinu na tom měla Městská rada Vršovic. Ta sice již v březnu 1906 obdržela žádost AFK Vršovice o darování pozemku na hřiště, avšak její stanovisko bylo záporné. Kopaná totiž v této době nebyla uznávaným sportem, považovala se za méněcennou a bezvýznamnou. Změnit záporné stanovisko se pokusila i tříčlenná delegace, která se na radnici dostavila v červenci 1906. Avšak opět marně. A tak hráči AFK Vršovice museli putovat po celé Praze – Invalidovna, Podolí, výjimečně i Letná (zde však hrála mužstva zvučnějších jmen). Ve Vršovicích mohli hrát jen na poli p. Váchy, a to pouze v době po sklizni a do té doby dokud nezorali. Snaha získat vlastní hřiště byla veliká. Vedení AFK Vršovice proto často pořádalo různé zábavy (např. posvícenské, mikulášské), kde se snažili získat přívržence i v kruzích společenských.
Rok 1906 je potřeba zmínit ještě jednou, a to v souvislosti se vznikem Poháru dobročinnosti, jehož první ročník se v tomto roce odehrál. Svaz stále váhá se založením ligové soutěže, až místo něho s návrhem přichází Městská rada, prostřednictvím svého zvláštního výboru. Vzniká tak Pohár dobročinnosti, jehož vzorem je anglický Charity Cup. Ten je mezi lety 1906 až 1916 vlastně jedinou životaschopnou soutěží u nás. Kluby na podobnou soutěž netrpělivě čekaly, o čemž svědčí i obrovský zájem o start v 1. ročníku. Celkem se soutěže zúčastnilo 24 klubů. Pokrok byl také v tom, že mužstva byla rozdělena do čtyř skupin, v nichž se bojovalo o vítěze. Objevily se také první tabulky.
V prvním roce příslušnosti ke svazu se AFK v poháru celkem daří. Z 28 zápasů jich 12 vyhrálo. Druhý tým na tom byl ještě lépe, kdy ze stejného počtu zápasů získalo dokonce výher 19. Další dva ročníky Poháru moc úspěšné nejsou, a pak dokonce AFK na pět let soutěž opouští.
Výkonnost mužstva však měla stoupající trend, na jehož konci lze v análech nalézt v roce 1909 remízu s AC Spartou 1:1 a výhru nad rezervou Slavie 3:0.
Dochází i ke změnám ve vedení klubu, když předsedu Počtu střídá nejdříve J. Brzobohatý a jeho pak za dva roky Antonín Kott. Zástupci oddílu opět prorazili do řídících orgánů svazu a Bruner je ve sboru svazových náhradníků a Bulvas v revizní komisi. AFK přijímá i svého prvního stálého trenéra s měsíčním platem, a to v osobě pana Trupla.
Od roku 1910 byl předsedou A. Kott, za nějž výbor AFK Vršovice dospěl k ráznému řešení. Oddíl stále nevlastnil pozemek k vybudování vlastního stadionu a mužstva neustále hostovala na jiných pražských hřištích. Výbor vyhlásil požadavek, že pokud nebude mít oddíl vlastní hřiště, odmítá se AFK Vršovice účastnit Poháru dobročinnosti.
V roce 1912 dochází k významné události, která řeší tento problém. Zásluhou firmy Waldes a Občanské záložny dostává pozemek k vybudování vlastního hřiště. Pozemek se nacházel v dolíku pod kasárnami za dnešní Kodaňskou ulicí. Členové oddílu tak začínají budovat stadion, který vzhledem ke své poloze dostal přezdívku „Ďolíček“. Tento název se přenesl i na stadion současný, i když ten je umístěn na zcela jiném místě. Kvalitu hřiště zdůrazňovalo oplocení. Tehdy jen sedm klubů v Praze se mohlo chlubit takovým přepychem.
V témže roce nastupují zelenobílí v prvním mistrovství ČFS (I. třída, skupina B), ve kterém se umisťují na třetím místě ve skupině. V přátelském zápase porážejí AC Spartu, která se právě vrátila ze slavného zájezdu do Španělska 2:0. Na tomto velkém úspěchu se podílela tato sestava: Kratochvíl – Novotný, Rucker – Splavec, Vlk, Strnad – Kašpar, O. Hanka, Kavan, Šťastný, Horejs.3)
Dne 19. srpna 1914 došlo ke slavnostnímu otevření vlastního stadionu. Splnil se tím sen mnoha hráčů a funkcionářů. I díky tomu, dochází v tomto roce ke dvěma výsledkovým senzacím. AFK Vršovice nejprve remizují 1:1 s Viktorií Žižkov, která byla v té době postrachem obou letenských leadrů. Pak nadšeně poráží 1:0 Slavii v sestavě: Kašpar – Goldbach, Novotný – Splavec, Petřík, Strnad – Hlavička, Novák, Kavan, Hanka, Kňourek.
Copyright © 2011-2012 Kenguru.cz 
